1. den: Martini Tour 2025 začíná. Nějaký nákup, počasí nic moc, jedeme opět směrem do Španělska.
  1. den: Německem po dálnici a noc už ve Francii, někde za Mylhúzami.
  1. den: Předpověď počasí nás žene nad Barcelonu. Cestou jedeme kolem viaduktu Garabit (Eiffel), který si zahrál i ve slavném filmu. Na noc však jedeme ještě k slavnějšímu mostu – Viaduc de Millau.
  1. den: Snídaně s výhledem. Neuvěřitelně krásné dílo. Doporučuji navštívit návštěvnické centrum. Tam ukazují, že když spojovali uprostřed poslední mostovku, strčili mezi spoj láhev šampaňského – a byla sláva. Holt Frantíci. Kousek za Millau je údajně jedna z nejkrásnějších vesnic Francie – La Couvertoirade. Na první pohled to vypadá, že vesničku postavili filmaři. Nádhera.
  1. den: Předchozí den jsme dojeli (pořád ve špatném počasí) do kempu v Blanes. Recenze říkaly: klidný, malý, čistý, rodinný kemp. No – trefili jsme kozla, ale až na slovo „malý“ všechno sedí. Stručně: cca 500 obytných aut v borovém háji u pláže. Některé tam stojí evidentně hodně dlouho. Ale dnes od rána je nádherné počasí, takže na kola a cestou kolem pobřeží do Tossa de Mar. Hezké – tapas, sangria…, ale také mraky turistů.

6. den: V Blanes prší. Ale to nám nevadí – stejně odjíždíme. Přesouváme se na krásný spot u hráze přehrady Susqueda.

  1. den: Vytáhl jsem si správnou sirku a ráno tedy vyjíždím kolem přehrady směrem do Vic. Nádherná cesta, většinou shodná se Svatojakubskou stezkou.

 

  1. den: Noc jsme strávili v idylické vesničce L’Estany vedle kostelíku z 11. století. Ráno Martin odjel na kole směrem pod Montserrat a já přejel autem tamtéž.
  2. den: Dnes ani kola, ani volant, ale pěší výstup na Montserrat. Hodně mi to připomnělo Lysou horu z Papežova. Běžci, běžkyně, turisté, a všude spousta lidí. Ale hezké. Tak zůstáváme druhou noc.
  3. den: Ráno Martina probudil nezvyklý zvuk. Policisté totiž zavřeli cestu na Montserrat, a poté celé dopoledne kolem nás vyjížděly nahoru (a posléze sjížděly dolů) tisíce cyklistů. Takže jsme nemohli odjet. Sedl jsem tedy na kolo a – stejně jako Forrest Gump – se přidal k pelotonu. Vyjel jsem nahoru na Montserrat a dostal odznak. Dál jsem pokračoval po cyklostezce, která částečně kopírovala Svatojakubskou stezku. No – mám toho plné brejle. Odhaduji cca 80 km s převýšením 1 200 m po (někdy) docela dramatických stezkách. Martin mě čekal s večeří a chlazeným pivem.
  4. den: Přespali jsme na kraji Cervera. Ráno Martin sedl na kolo a odjel na svých plánovaných 100 km. Já převážel auto přes Lleidu do Fragy. Další nádherný den.
  5. den: Dnes žádná kola – relax a přesun do Zaragozy. Největší památka – katedrála Panny Marie na pilíři. To proto, že se tam Panna Marie zjevila v roce 40. To mi začalo vrtat hlavou… Kdy a jak zemřela matka Ježíše? A jak se mohla zjevit v Zaragoze v roce 40? Kdo ví. Na večer jsme odjeli na severozápad do hor. Tolik větrných elektráren po cestě jsem v životě neviděl. Španělé se evidentně drží tradic.
  6. den: Ráno prší. Předpověď na tři dny – přeháňky, chladno. Takže rychlá porada a rozhodnuto: jedeme na jih – do tepla a za sluncem. Na noc zastavujeme v kraji Dona Quijota pod hradem a mlýny. Místní červené víno se plně vyrovná Rioja, takže pořád dobré.
  7. den: Krása neplánovaného: jedeme směrem do Córdoby, je večer, už nás to nebaví, takže téměř náhodně odbočíme a skončíme v Consuegře na krásném spotu. Na kopci je osvětlený hrad a větrné mlýny. Ráno vyrážíme na obhlídku… a vyklube se z toho prvotřídní památka. Po poledni pokračujeme do Córdoby. Náš spot je přímo v centru – kdybych tu nebyl, nevěřil bych. Večer se touláme uličkami staré Córdoby… Zítra pokračujeme.
  8. den: Córdoba = nádhera, pohoda, mixovaná historie, gastronomie a mnoho dalšího. Skvělá destinace na prodloužený víkend mimo sezónu. My jsme si řekli, že už dál nepojedeme. Lehce odpočineme a pomalu se budeme vracet. Dojeli jsme do jednoho z národních parků, do malého kempu, ugrilovali kus masa a uvidíme, co pro nás svět dále nachystá.
  9. den: Odpočinkový den. Alespoň pro mě. Martin nevydržel, sedl na kolo, ujel cca 65 km a objel kus národního parku. Navíc koupil šafrán. Já dojel akorát do nejbližší vesnice Carcabuey – a opět – krásné.
  10. den: Už (asi) odpočatý jsem sedl na kolo a po Via Verde del Aceite se vydal směrem k Jaénu. Martin převážel auto a jel mi naproti. Vše klaplo, já ujel 96 km po bývalé železniční trati zajímavou krajinou, takže žádné stoupací drama.
  11. den: Naše putování se už blíží ke konci. Dojeli jsme do Granady a jsme opět v kempu (potřetí). Bylo teplo a spíš jsme lenošili. Marně jsme se snažili získat vstupenky do Alhambry, takže tomu zítra necháme volný průběh.
  12. den: Vstupenky do Alhambry jsme nezískali. Od oficiálních překupníků by byly nejdřív na pátek za 100 eur (standardní cena je cca 22 eur). Vůbec to nevadilo – Granada je nádherná a celý den bylo na co koukat, co popíjet a co ochutnávat. Děkuji všem za krásná přání k svátku.
  13. den: Moc se nám z krásné Granady nechce, ale nakonec vyjíždíme směrem k moři. Martina vyklopím i s kolem za Granadou, a dál jede za své. Plánované setkání v Torrenueva Costa se podařilo, a tak je další krásný den za námi.
  14. den: Počasí si s námi hraje, chvílemi to vypadá na konec světa – prý písek ze Sahary. Přesouváme se do Málagy, Martin balí, závěrečný společný večírek, další den brzy ráno odlétá zpět do ČR.
  15. den: Prší a prší…
  16. den: Nepamatuji, kromě devastujících povodní, kdy v ČR tak dlouho v kuse pršelo… Tady mají noviny o čem psát – déšť, vítr, mlha, písek ze Sahary. Tak snad to zítra skončí, v opačném případě hrozí, že dočtu (poprvé) knihy, které mám s sebou.
  17. den: Z Torremolinos jsem přejel na východní stranu Málagy – do Rincónu. Je to tady sice menší, ale podle mě mnohem hezčí. A protože i počasí se umoudřilo, tak na kole prozkoumávám okolí.
  18. den: V ČR je státní svátek, tady jsou silné přeháňky. Zaparkovali vedle mě Holanďané, manželé v důchodu. Pan Ervín mi vyprávěl, jak prodali dům v Holandsku, koupili za to obrovský obytňák a toulají se po světě. Občas navštíví své děti a vnuky, kteří se rozutekli po Evropě. Jsou v pohodě. A já jsem zase rád, že jsme (Češi) v dobré společnosti.
  19. den: Dnes přiletěl Vojta. Se skialpovými lyžemi vypadal v Málaze trochu nepatřičně, ale prý je v Sierra Nevadě už nasněženo. Ale zítra má být u moře také slušně, takže to budou kola.
  20. den: Krásné ráno slibuje 20 °C, takže s Vojtou pojedeme na kole kolem moře do Frigiliany (asi nejznámější „bílá vesnice“ v Andalusii). Kolem moře je to překvapivě po rovině, ale v Torroxu jsme odbočili do vnitrozemí a do kopců. Celkem ujeto 95 km a nastoupáno 900 výškových metrů. Povedený den – více u fotek.
  21. den: Loučení se Španělskem v Málaze…
  22. den: Ranní let do Ostravy… a v 10 jsem doma ve Vřesině u krbu. S obytňákem dále pokračuje Vojta s Janou a snad ho někdy dovezou zpět.

 

Shrnutí: Španělsko je v mimosezóně přátelská a jednoduchá destinace pro obytné auto. Nekonečné památky, vstřícní a přátelští Španělé, výborná gastronomie i nevšední příroda se nabízí k prozkoumávání za příjemných teplot. Jsou tam lehce dostupná servisní místa zdarma. Spaní ve vnitrozemí mimo kempy v přírodě nebo na veřejných místech je snadné a zdá se být bezpečné. Dobré letecké spojení do Malagy umožňuje kombinaci dopravy, tj. jedna cesta obytňákem tam, předání auta další skupině a letecky zpět.